Donald Trump se stane prezidentem USA. Projekt Hillary Clinton končí. Světové uspořádání se změní. V opačném případě nás čeká chaos, války a desetiletí Nového světového neřádu.

Evropa

Evropa se již 2x v poměrně krátké historické době stala dějištěm katastrofálních světových konfliktů. Dá se bez nadsázky říct, že se do těchto konfliktů nechala zatáhnout svými elitami. Zejména k I. světové válce neexistoval ve skutečnosti žádný skutečně pádný důvod. Kromě jediného a tím byl mohutný tlak nadnárodních finančních elit, kterým nevyhovovalo předválečné uspořádání Evropy, které bylo stabilizováno po napoleonských válkách /které umožnily rodinnému kartelu Rotschildů vytvořit základ globální finanční říše ovládnutím ekonomiky britského impéria/ dohodou tehdejších evropských velmocí na Vídeňském kongresu. Přestože centrum globální moci zůstalo v London City přesunulo se výkonné řízení finančního impéria do USA a v roce 1913 byl založen Federální rezervní systém - FED /wikipedie vám pochopitelně nesdělí, že se jedná o soukromou akciovku vlastněnou Rotschildy/, který umožňuje úzce vymezené kastě globálních oligarchů 10 dekád tisknout mezinárodní oběživo v podobě us dolaru /petrodolaru/. Tímto legislativním aktem /odhlasovaným americkými zákonodárci i přes značný odpor a podobným způsobem jako naše církevní restituce/ získala finanční elita potřebnou základnu nástupu ke globální vládě prostřednictvím světového konfliktu mezi evropskými mocnostmi. Tento konflikt /stejně jako většina dalších/ měl nejprve charakter obchodní války, který přerostl do otevřeného válečného střetu. Finančníci poskytli půjčky na válečnou přeměnu hospodářství všem zúčastněným stranám /penězoměnci jsou přece nestranní/ a dosáhli na úrocích z půjček zadlužení bojujících států a tím progresivně vstoupili do dalšího vývoje, který pokračoval zhroucením Německého císařství, Rakousko-Uherska a Ruského impéria.

V těchto státech vládli dědiční monarchové, kteří byli současně hlavními oporami náboženských idejí a církví. Likvidace všech těchto pilířů mocenské stability byla základní podmínkou úspěšnosti světového nástupu amerického mezinárodního kapitálu do takto uvolněného prostoru a jeho politické projekce: Internacionalizace světa, jeho socializace, oslabení a později odstranění velmocenského postavení Evropy v něm (zbavení zámořských kolonií) a její postupné podřízení kosmopolitním neevropským cílům, až po globalizaci světa pod vedením levicových liberálů USA.

Německu, ačkoliv nebylo reálně poraženo, byly ve Versailles 1919 vnuceny nevýhodné podmínky a reparace, které ruinovaly hospodářský a morální život společnosti a staly se základnou, která umožnila vzestup Adolfa Hitlera a další světový konflikt.

Před vypuknutím 1. světové války dlužily Spojené státy Evropě 50 milionů dolarů. Když v roce 1918 válka skončila, dlužila Evropa Spojeným státům 10,5 miliardy dolarů v tehdejší hodnotě. Americký průnik na evropský kontinent byl současně počátkem snah o sjednocení a pacifikaci Evropy.
Rakousko-Uhersko bylo přeformátováno na procentickém poměru národností v národní státy, které měly být brzdou opětovného mocenského vzestupu Německa. 
Rusko mělo být rozloženo zevnitř prostřednictvím revolucí, kterou organizovaly zednářské lóže v samotném Rusku /únorová revoluce/ a exiloví revolucionáři anarchistického a marxistického ražení financováni americkými bankami /Trockij/, britskou tajnou službou a německou rozvědkou /Lenin/. Podrobně se tím zabýval britský a americký ekonom a historik profesor , který na pozadí těchto událostí narazil při zkoumáni písemností Hooverova institutu.
Brestlitevský mír /březen 1918 následoval 14-ti bodový plán  /leden 1918/ prezidenta Wilsona /bod 6/.
 
Svět mezi válkami 1919-1941
 
V roce 1919 tehdejší globalisté v Ženevě založili Společnost národů. Spojené státy do ní nikdy nevstoupili, což jim umožňovalo expandovat v Tichomoří a omezovat obchodní a surovinový potenciál Japonska, který vyvrcholil japonskou vojenskou intervencí v Číně a vojenským střetem s USA útokem na Pearl Harbour.
Povstání Spartakovců a pokus o uchopení moci v poválečném Německu Karlem Liebknechtem a Rosou Luxembourgovou, hospodářská krize spolu s trvalým zatížením válečnými reparacemi radikalizovala německou společnost a vyvolala podobně jako předtím v Rusku silné protižidovské nálady. Je paradoxní, že na financování Hitlerovy NSDAP měly výrazný podíl americké banky a americké koncerny působící ve Výmarské republice a později ve Velkoěmecké říši.
Politický vliv tradičních středoevropských velmocí byl v meziválečné Evropě anulován a bylo započato s prováděním koncepcí na sjednocování Evropy, které z ní mělo v celosvětovém měřítku postupně učinit druhořadý kontinent (Vanderlipův návrh na banku Spojených států evropských, Panevropa R. Coudenhove – Kalergiho, Briandův návrh evropské konfederace, atd.). Tradiční evropské státy měly být především zbaveny svých kolonií /Francie a Britanie/ a tím značné části svých trhů a své finanční síly, což bylo nutným předpokladem pro úspěšné zahájení finanční a mocenské expanze v Asii, Africe a Latinské Americe ze strany kosmopolitní finanční moci. Hitlerem vedená vzpoura národně socialistického Německa tyto záměry na čas pozdržela a současně usnadnila jejich realizaci po porážce Německa ve 2. světové válce, kdy následovalo nové přerozdělení světových mocenských pozic a v Evropě 45 let okupace, po jejímž ukončení se nyní opět přistupuje k nové formě podřízenosti Evropy.
Otázkou zůstává nakolik byly ústupky ze strany Britanie a Francie vůči Hitlerovým požadavkům motivovány neschopností politiků a nakolik ekonomickými zájmy nadnárodních koncernů s vidinou posílení vlivu v Evropě a novým válečným ziskem z půjček bojujícím stranám a ovládnutím východních trhů po rozdrcení SSSR a vzájemným zničením Ruska a Německa tím, že mu umožnily pohlcením Rakouska a Československa získat průmyslovou a logistickou základnu k expanzi na východ.
 
Cesty k Novému světovému řádu
 
Přes všechnu obrovskou finanční a vojenskou moc sjednocovatelů Evropy jsou možnosti všech tvůrců velkých, integrovaných politických systémů, velmi omezené. I kdyby se formálně podařilo postavit ve smyslu logické právní architektury ladnou budovu právního sjednocení
evropských národů, nepanoval by v ní onen soulad, duch dobrovolné přijatého podřízení a sebeobětování, onen sociálně charismatický prvek, bez něhož i stát sám se stává neoduševnělým a mechanickým Leviathanem. Právní a mocenské techniky nemohou tento problém rozřešit, pokud ho vnitřně nepřijmou lidé. Ani na začátku 21. století by vláda Sjednocené Evropy neměla komu panovat, protože by neměla své vlastní poddané, které by inspirovala, kteří by vizi Sjednocené Evropy přijali za svou. Ještě osudnějším axiomem je vnucovaný názor, že je nutné vzdát se silného a vyhraněného svérázu národů a nahradit jej bezbarvou, jednotnou zamerikanizovanou duchovní jednotou Evropy nebo z vnějšku vnucenou zdánlivou jednotou politickou, vojenskou a hospodářskou. Proto také byla vytvořena koordinovaně řízená "uprchlická" vlna k urychlení procesu evropské integrace dovozem nových poddaných. Zakončením se má stát politické, vojenské a hospodářské sjednocení kontinentu pod vedením nadnárodní demokratury, která bude v labyrintech tzv. zastupitelské demokracie ve svých rozhodnutích svými voliči zcela nekontrolovatelná. To nutně povede k hlubokému odcizení. Tím bude Evropa definitivně vyřazena ze světové politiky jako samostatný, nezávislý politický subjekt a stane se z vnějšku řízeným prostředkem hospodářského a politického působení USA. Společně se pak v 21. století budou dělit o podíl na ovlivňování celosvětového vývoje s Ruskem a Čínou /selhání Obamy/.
Instalace celoevropské vlády předpokládá oslabení dosavadních vlád národních států, zejména v západní Evropě. V rámci prohlubující se integrace států EU budou vlády delegovat značné části svých pravomocí a suverenity zejména v oblasti vojenství a zahraniční politiky substituujícím celoevropským úřadům. Vojenskou a finanční hegemonii nad západní Evropou si ponechají USA.
Tento záměr byl narušen vzestupem finančních klanů spojených s americkým vojensko průmyslovým komplexem a neschopností posledních tří prezidentů realizovat plán koordinovaně s přesunem nového finančního centra na východ a pokušením provést globální posun udržením dominance amerických finančních elit spojených s vpk na úkor Číny a Ruska, což by ohrozilo architekty nového ekonomického uspořádání pro 21. století k přerozdělení vlivu, utlumení spotřeby zdrojů planety a kontroly světového jaderného konfliktu. Obrovské ekonomické zatížení a neúspěchy v hybridní válce spolu se ztrátou kontroly nad managementem islámského terorismu a neschopností a nenasytností středověkých islamistických režimů v ropném regionu přivedlo USA k branám kolapsu a spojenému odporu euroasijských mocností. Je nutná změna.
Tento úkol nyní přechází na Donalda Trumpa pod jehož vedením dojde k omezení vlivu USA na oblast Blízkého a Středního východu a Východní Evropy s garantováním vlivu Číny a Ruska v těchto regionech k zachování transferu ropy a zboží a ochraně investic. Prioritou bude společenská stabilizace uvnitř samotných USA, kde lze stíhání původce destabilizace americké ekonomiky a vojenského selhání, což postihne rodinu Clintonových a oslabení vlivu generality a tajných služeb, které se nepodařilo Obamovi dostat pod kontrolu. Boj o moc v euroatlantické sféře vlivu ještě není u konce, což vysvětluje značné napětí nejen v samotných předvolebních USA, ale zejména v samotné EU. ČR nevyjímaje. 
 
 
Q.S.
 
 
 
Zpět

Diskusní téma: Donald Trump se stane prezidentem USA. Projekt Hillary Clinton končí. Světové uspořádání se změní. V opačném případě nás čeká chaos, války a desetiletí Nového světového neřádu.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek